Už v 7 letech jsi při lezení musel potlačovat pud sebezáchovy.
Prozradíš svůj recept na překonání strachu?
Pro lidi je přirozené se výšek bát. I v případě lezení se ale strach otupí častým opakováním a stane se z něj rutina. Připomíná mi to řízení auta: v začátcích vám to přijde jako nebezpečná disciplína, ale s každým najetým kilometrem získáváte sebejistotu a začnete jízdu považovat za příjemnou.
Škoda, že se k lezení většina z nás nedostane tak často jako za volant! Pojďme dál: důležitou roli při lezení hrají silné prsty. Jak se prsty vůbec posilujou?
Existují speciální cviky, které lezení připomínají, což je třeba trénink na Campus boardu, kde se leze bez nohou. Mačkání gumových koleček moc efektivní není, já to nedělám vůbec.
Přijde mi, že moje pohyby nejsou řízeny myslí, ale zkušenostmi a intuicí…
Rozcvička! Od rukou přejdeme k nohám. Vysvětli nám, proč lezeš v botách, které jsou o 5 čísel menší než velikost tvojí nohy?
Není to tak vždycky, na lehčí cesty si beru o něco větší lezečky! Noha si na to postupně zvykne, ale rozhodně to nedoporučuju začínajícím lezcům. Pokud je lezečka opravdu těsná, poskytuje větší komfort a jistotu na těch nejmenších stupech, které měří několik milimetrů. Opravdová bolest přichází s velkými stěnami, kdy musím vylézt hodně délek.
...jako třeba loni, kdy jsi přelez Dawn Wall v masivu El Capitan v Yosemitském národním parku v USA. Co se Ti honilo hlavou, když jsi stál před masivem?
Čekal jsem, že El Capitan bude velký, ale realita mi vyrazila dech. Měl jsem z toho obrovský respekt. Poprvé jsem viděl stěnu s takovými rozměry, 1000 metrů na výšku a 1600 na šířku, která vypadala dokonale hladce. Obdivuji duo Tommy Caldwell a Kevin Jorgeson, kteří ji volným způsobem vylezli jako první, za jejich odvahu a chuť to vůbec zkusit. Stačilo, aby narazili na dvoumetrový úsek bez jediného chytu, a jejich plán by byl v háji.
Dosavadní rekord jsi překonal o 11 dní. Prošel sis během 8denní cesty krizemi? Je něco, co tě překvapilo?
Víte, ono o ten rekord ani nejde. Kdyby Tommy Caldwell kamarádsky nečekal na Kevina Jorgesona, který se na jedné délce zaseknul a nacvičoval ji 7 dní, vylezl by Dawn Wall mnohem rychleji.
Celá cesta má 32 lanových délek, některé jsou lehčí, některé těžší. Nejtěžší je 14. a 15. délka. V momentě, kdy jsem 14. délku zkoušel vylézt čtvrtý den a neuspěl, se dostavily pochybnosti. Pátý den jsem vstával s nervozitou a vědomím, že se celý svět dívá a čeká, že vylezu alespoň další 2 délky. Na to musíte zapomenout.
Jak se to ale dělá? Jak se vyrovnat s tlakem a očekáváními?
Dělám hodně vizualizace. Jednotlivé úseky už jsem znal, před usnutím na závěsné posteli jsem si je pořád dokola přehrával v hlavě. V moment, kdy začínám lézt a vše jde podle plánu, se
přepnu do jiného psychického módu. Přijde mi, že moje pohyby nejsou řízeny myslí, ale zkušenostmi a intuicí… v tu chvíli ze sebe dostanu maximum. Univerzální recept nemám. Čím víc mám natrénováno, čím větší jsou to závody, čím víc chci stěnu pokořit, tím je tlak větší a “přepínání” náročnější.
Kromě tvých výkonů fascinují svět i fotky stanu, ve kterém stovky metrů nad zemí spíš.
Vstáváš na budík, nebo Tě vzbudí první sluneční paprsky?
Pobyt ve stěně jsem si vyloženě užíval. Spí se tam moc pohodlně, máme všechno kromě sprchy. Telefony si nabíjíme pomocí solárního panelu. Ale probuzení paprsky slunce na Dawn Wallu je určitě jeden ze zážitků, na které budu vzpomínat nejčastěji.
Zvědavost je objevování bílých míst na mapě.
Lezení je tvoje vášeň. Co Tě kromě ega a chuti být nejlepší motivuje?
Překonávat sebe samého je určitě důležitý faktor, ale lezení není jen sport o výkonu. Pod lezením si představím cestování, poznávání nových míst, večer pod hvězdami s dobrou večeří a vínem… Je to začarovaný kruh: pokud se dívám na projekt, který mám vylézt (teď se chystám na cestu v norském Flatangeru), a srovnám ho s lehčí vedlejší cestou, projekt mi připadá impozantní, fantastický. Trénuju, abych byl schopný projekt vůbec vylézt.
Jakou roli hraje v tvém životě zvědavost?
Lezení není jen o fyzickém výkonu, ale o dobré taktice. Zvědavost mě vedla a vede k tomu, abych nerval výstupy silou a vždy našel nejefektivnější metodu, jak se dostat nahoru. Při prvovýstupech se dostávám do míst, kde přede mnou nikdo nebyl. Zvědavost je objevování bílých míst na mapě. A to člověk dnes jinde nezažije.
Jaké cíle máš pro letošní rok?
Čeká mě těžký projekt v Norsku, který už jsem v loňském roce navrtal a letos v květnu tam umístil potřebné jištění. To byla ta zvědavá fáze, kdy jsem zjišťoval, jestli se tam najdou všechny chyty potřebné k přelezu. Teď musím cestu přelézt od shora až nahoru. Cílů a míst mám v hlavě tolik, že je nemůžu do konce života stihnout.